Kerri

Zdravím všechny, kteří čtou můj deník, který píši pro vás. :-)

   Ještě než jsem oslavila mé třetí narozeniny,tak se událo pár věcí co stojí za zmínku.Vrátím se hodně zpět a to k Novému roku. Já teda nijak silvestr neprožívám. Nevím proč lidé ano, ale asi je baví házet těma věcmi co dělají tak hrozné rány. Já jsem ale statečná a nebojím se. Tenhle silvestr jsem nebyla s paničkou, ale byla jsem na návštěvě v Praze u jejího bratra Zdenka, Lenči a Johanky. Tam to bylo moc fajn, (vždy je moc ráda vidím hlavně Zdenka). Večer všichni na chvíli odešli někam pryč a že prý přijdou za chvíli, ale to mi nevadilo, ještě k tomu  na stole krásně vonělo uzené koleno :o)) Prvně jsem se bála vyskočit na židli, kdyby náhodou přišli aby mě nevyhubovali. Té vůni se vážně nedalo odolat a tak jsem to riskla. Vyskočila jsem na židli a přede mnou bylo na talíři nedojedené uzené koleno u něj bylo něco bílého a žlutého a chleba, ten znám pro mě nic moc, ale když je hlad :o). Jak jsem oblízla první kousek masa, zapomněla jsem v tu chvíli na to, že by někdo mohl přijít a začala jsem hodovat. Snědla jsem vše až na to bílé cosi to bylo opravdu ošklivé děsně to pálilo, nevím jak to ty lidi můžou vůbec jíst. Pak se všichni tři vrátili a bylo zle... jejich zrak směřoval k talíři kde ještě před chvílí bylo výborné koleno. Pak pohled na mě...čekala jsem co se bude dít..začali na mě křičet a že prý jsem potvora, měli být spíše rádi, že jsem jim tak krásně vylízala talíř, že už ho nemuseli umývat jen to bílí stačilo vyhodit. Myslím, že to byl povedený silvestr, já se pořádně nadlábla a pak si ještě hrála s Johankou :o)

   Pak přišli Velikonoce. Tentokrát jsme nezůstali s paničkou doma. Jeli jsme s mým novým páníčkem na dlouhý výlet do Rakouska. V autě jsem měla připravený krásný pelíšek, že jsem měla rozhled na všechny strany, tak jsem se ani moc nebála. Jeli jsme ještě s kamarády mých pánů byli moc fajn. V Rakousku bylo krásně. Bydleli jsme na zámku. To je vám táák hodná paní :o) Bylo krásné počasí a já běhala celý čas na zahradě. A když mě někdo vyzvedl na zídku, která na mě byla příliš vysoká abych na ní vylezla sama, viděla jsem do zámecké zahrady, kde pobíhali kozorozi. Ani se mi nechtělo zpět.

  Nastal den D a já slavila třetí narozeniny. To byli první narozeniny kdy jsem nedostala dort a já se na něj tak těšila :-(. Prvně jsem myslela, že na mě panička zapomněla, ale nezklamala. Donesla mi různé dobroty a i nějaké, které jsem nikdy předtím neměla, tak mě to moc potěšilo, že na mě opravdu nezapomněla.

   Jednoho dne k nám přijela nějaká paní se psem jmenoval se Charlie, už jsem ho kdysi potkala a jednou s ním byla i na procházce, ale děsně jsem se ho bála a tak jsem se schovávala za paničku.  To jsem, ale ještě netušila, že tu s námi teď bude bydlet místo Jezzi a její paní. Nakonec jsem si zvykla, když ono mi nic jiného ani nezbylo.. taky měl moc dobrý granule, ale zase jsem je nesměla jíst. Charlie mi pořád kradl nějaký hračky a hlavně mojí oblíbenou myšku, já si z toho hlavu nedělala, ale panička mu jí vždy sebrala, že prý aby mi jí nerozkousal.

    Když nastalo léto, tak jsem se začala těšit, že zase někam vyrazíme všichni tři na výlet. A taky že jo. A že to nebyl jen tak leda jaký výlet. Panička si domluvila v práci skoro tři týdny dovolené a tak jsme vyrazili. Cestovali jsme hodně a to mě bavilo, jela jsem i vlakem, jen kdyby nedělal takový rámus. Jeli jsme pod stan do Pardubic. Bylo to veliké dobrodružství. Dokonce mě páníček naučil plavat.. už jsem se tak nebála vody a plavala jsem tam každý den. Nakonec jsem se projela na člunu, to byl adrenalin.. hodně jsem se bála o pána s paničkou, páč jeden z nich vždycky jel za člunem a držel se jen nějakého provazu, někdy nechápu, proč ty lidí dělají tak zvláštní věci, proč se raději nepovozili společně semnou ve člunu a zbytečně se máčeli v té studené vodě.

  Když jsme se vrátili zpět do Prahy, jen jsme si trošku oddychli a za dva dny jsme jeli vlakem do Rakouska zase na ten zámek, kde jsme už byli. Tam jsem se mooc těšila. Tentokrát jsme tam byli mnohem déle a byla to vážně paráda, chodili jsme se koupat do jedné řeky, která prý tekla přímo z hor.. voda  byla neuvěřitelně ledová, to vám teda povím, ale plavala jsem jak o život, děsně mě to začalo bavit. Také jsme vyrazili na výlet do hor. Pán vymyslel trasu a tak jsme vyrazili. Bylo to pořád do kopce, ale já běhala sem tam a někdy jsem utekla hodně dopředu, že jsem na ty loudy musela čekat. Prý jsme vyšlapali skoro do 2000m nad mořem, tam vám by výhled. No a pak zpět pořád z kopečka to už se šlo mnohem lépe :o). Když jsme se vraceli zpět do Prahy, vůbec se mi nechtělo, byla jsem vážně smutná, že už nám to končí a panička zase bude chodit do práce a já budu doma s Charliem sama. Ještě mě, ale čekalo překvapení. Jeli jsme na výstavu psů.. páníčci sice pracovně, ale já byla ráda, že budu celé dva dny venku, byla sice zima tak jsem byla přikrytá dekou,  ale i tak to bylo fajn, nebyla jsem sama doma. První den mi na obojek uvázali reklamní balonek Pedigree no to byla teda sranda každý si mě chtěl fotit. Pak už se vážně jelo domů. Léto rychle uteklo, ale byla to skvělá dovolená.

Haf, haf.