Kerri

Tak abych dohnala ten rok a půl tak ve zkratce napíšu něco málo jak jsem lumpačila.. :-)  

   Narodila jsem se 7.5.2007 v Brance u Opavy společně ještě s míma čtyřma bráškama a jednou sestřičkou.Moje maminka se jmenuje Betynka a byla moc statečná,pokud si dobře pamatuju narodili jsme se večer tenkrát z pondělí na úterý.Ale s jistotou vám to říct nemůžu..už je to přece nějaký ten pátek.Mě pojmenovali Kyčlinka,protože jsem měla na zadních nohách bílé pruhy.Mě by si,ale stejně nepletli měla jsem jediná růžový čumáček.Teď už ho mám černý,moje panička je ráda,už takhle mi říká zbyteček,..by mě zajímalo proč jako...No kdybych měla růžový čumáček ještě dnes,třeba by trošku skryl tu mojí čertovinu v očích.. :-)

    Když nám byli 3 týdny přijeli nějaký dva cizí lidé a začali mě brát od maminky a já tak nechtěla..vzali mě na zahradu a tam bylo už príma,tak mi ani nevadilo,že jsem nebyla u maminky.Moji pánové těm dvěma cizím říkali,že jsem prý poslední,že moje sestřička je už zamluvená a jestli se jim líbím já.Oba ze mě byli nadšený a já si jen v duchu říkala,jestli oni budou ty pravý a jestli se o mě postarají.Ta neznámá paní mě pořád muchlovala a nechtěla pustit..pak vzali nějakou černou krabičku a s ní udělali několikrát takový velký světlo,který vždycky jen bliklo.Pak podepsali nějaký papíry a zase odjeli..prý chvátali na autobus,protože je čekala pětihodinová cesta domů do Jihlavy,kam se já budu asi pak s nimi stěhovat prý.

  Přišel den,kdy přijeli zase ty dva stejní lidé,ale s nima ještě jeden,toho jsem neznala a já už věděla že půjdu od maminky :-( zrovna jsme s bráškama běhali na zahrádce v ohrátce,svítilo krásně sluníčko a bylo teploučko.Když jsme vyjeli,tak jsem celou cestu plakala a chtěla zpět k mamince,ale ta paní mi říkala,že za maminkou určitě pojedeme na návštěvu,ale že teď pojedu už s nimi.Aby to neměli tak jednoduchý..lezla jsem všude kde to šlo,jeli jsme autem,teď už to vím,předtím jsem nevěděla do čeho mě to strkaj.Plakala jsem,škrabala,počůrala se..no přece jim to nebudu zjednodušovat když mě berou od maminky.Když jsme dorazili domů,měla jsem už připravený pelíšek a nějaké hračky..bylo jich spousta a nemusela jsem se o ně s nikým dělit a to se mi začalo líbit.. :-))                                                       Čas ubíhal a já rostla a rostla..najednou někam zmizel můj paníček,já nechápala proč a říkala jsem si jestli ho ještě někdy uvidím.Ale panička mi rozhodně stačí.Nechtěla jsem vůbec žrát pořád mi dávala nějaký hnědý kuličky,který fakt nebyly poživatelný,pak mi panička začala dávat vařený maso,to jsem jedla asi 3 měsíce,ale přece si nemyslela že bych to jedla už na do smrti.. pořád ze mě byla nešťastná,ale jak jsem jí měla asi říct že chcu to voňavý co jí ona.. :-( Po roce už mě to teda taky přestalo bavit a začala jsem žrát ty kuličky,asi jsem jí tím udělala radost a po každý snědený misce mi dala nějakou dobrotu :-) takže teď do sebe šupnu kuličky a ona mi dá dobrotu..škoda,že nevím co mi dá,páč to mění a kolikrát bych se jí na tu misku s těma kuličkama vyprdla,ale když mi dá sušený ucho,hrtany nebo penis..tak to pak stojí za to :-) 

   Když mi byl necelý rok musela jsem na operaci,prý to pro mě bude lepší když mě nechají vykastrovat.Prý se omezí rizika rakoviny a zánět dělohy a kdo ví co ještě.Po operaci jsem byla dost unavená a nic se mi nechtělo a jizva na bříšku mě bolela,ale nebylo to tak hrozný..za 4 dny mi bylo už mnohem líp a chtěla jsem zase konečně běhat,ale panička mi to nedovolila,prý bych si mohla roztrhnout stehy.Pár týdnů po operaci jsem měla falešnou březost,museli jsme za panem doktorem,ten nám dal nějaký prášky a paničce mastičku aby mě masírovala bříško..jéé to byla paráda :-),ale když mi mlíko začalo tvrdnout nebylo to nic příjemného,takže panička musela masírovat a masírovat..Když mi byl rok,panička mi udělala moc dobrej dort,doufám,že letos(2009) bude další :-)

   No událo se toho hodně.V létě jsme začali jezdit do jedné vesnice u Prahy,Čelákovice se to tam jmenovalo..tam se mi moc líbilo,měla jsem tam kamarádku,sice jsme si moc nemohli hrát, protože už to byla starší dáma a neměla na moje vylomeniny náladu,ale byla super.Byl tam i můj novej pán a toho jsem měla moc ráda,vždycky jsem se na něj těšila když jsme za ním jeli i když cesta autobusem byla dlouhá.I on jezdil za náma a to bylo moc fajn a i panička byla moc šťastná.Ale po několika měsících,pro mě z neznámého důvodu,jsme přestali do Prahy jezdit a už ani on za náma nepřijel. :-((

Teď do Prahy jezdím občas za kamarádem Aengusem( Rhodesky ridgeback)je to krapet větší kamarád vždycky se ho bojim,ale na konec si spolu i hrajeme.A pak ještě kamarádka Shari(Německý boxer),z té mám respekt pořád..jako občas jsme si hráli,ale je na mě moc divoká.    Malinko sem se rozpovídala,ale rok a půl nejde do pár řádků :-).Tak zase příště.. haf,haf..