Kerri

 Tak jsem zase tu. Po dlouhé odmlce vám napíšu jaké lumpárny jsem prováděla tentokrát. Od doby co jsem psala naposledy jsem oslavila druhé a třetí narozeniny. Ty druhé si už moc nepamatuji, no kdo by si taky tak dlouho něco pamatoval, že? Co, ale vím jistě, že mi moje panička udělala báječný masový dort. Zase do toho teda nacpala zeleninu, ale i tu jsem snědla...nakonec mi taky šmakovala :-). Také jsem dostala nějaké dobroty, ale už přesně nevím jaké.Pak se začali dít divný věci a já nevěděla co a proč. Panička začala nosit domů nějaké papírové desky, ze kterých pak vykouzlila krabice-by mě teda zajímalo jak a to jsem jí bedlivě sledovala u každé z nich a stejně jsem na to nepřišla, vždy udělala nějaké pohyby rukama a z placky byla najednou hranatá krabice. Do těch pak postupně začala balit všechny věci, co jsme měli doma, nakonec začala balit i moje hračky, dobroty a granule. Nerozuměla jsem tomu a tak jsem z toho byla celá nesvá a všude jsem za paničkou chodila, aby mě taky nezapomněla zabalit do jedné z těch krabic. Pak přišel den kdy jsme neobvykle brzo vstávali.Přišel nahoru pán, kterého jsem už několikrát viděla. Měla jsem radost, že máme návštěvu a začala jsem ho vítat.Pak se ve dveřích ukázal ještě jeden, ale toho jsem už neznala. Oba začali nosit dolů krabice, skříň, postel...až tam nakonec nezbylo nic. Mě do krabice nezabalili, ale i tak jsem jela také.Tak mě napadlo, to asi jedem na pěkně dlouhou dovolenou když bereme tolik věcí sebou. Když jsme dojeli na místo a já vyskočila z auta, tak jsem to tam poznávala, tam jsem přece chodila s paničkou za jedním pánem kterému ona říká „tati“ No, ale my nešli za ním, ale do nějakého domu co byl naproti, tam nás přivítala paničky kamarádka a moje kamarádka Jezzi, měla sem velkou radost, že tam byla taky. Už jsem jí dlouho neviděla, tak jsme začali skotačit, běhat a štěkat po sobě.Ty krabice co předtím panička a ty dva páni nakládali, začali zase vykládat. Pak mi to došlo,-to bude náš nový domov. Panička mi donesla do nového pokoje můj pelíšek a já si oddychla, že jsem tam s ní a nenechala mě v tom starém bytě. Měli jsme pokoj s balkónem, který měl krásný výhled do zahrady. Byt byl útulný a velký, jen tam nikde nebyl koberec,ale taková divná kluzká podlaha.Prvně jsem na tom ani neuměla chodit a pořád mi to klouzalo, ale brzy jsem se to naučila. Byla jsem tam spokojená, měla jsem tam Jezzi.

S ní jsem chodila ven na procházky a měla jsem s kým běhat, vyrůstali jsme spolu, tak jsme na sebe byli zvyklí. Pili jsme i ze stejné misky, ale to nám paničky zakazovaly.Já chodila k Jezzi na granule, protože měla lepší jak já. Já musím mít prý nějaký light, abych prý nebyla tlustá. Nevím připadám si akorát.Zkrátka mi chutná, ale měla sem přísný zákaz si dopřávat z cizí misky.Ale Jezzi přece nebyla cizí! Nezbylo mi nic jiného než dál žrát jen ty svoje, protože mě za to panička hubovala.Blízko domova jsme měli spoustu přírody a tak jsme chodili pořád do lesa na pole a k jednomu rybníku, který se jmenoval Borovinka. Já si tam občas smočila nohy.Panička pořád chtěla, abych plavala. Házela mi moje dobroty do vody a myslela si, že pro ně asi půjdu nebo co, to se ale spletla, přece nebudu dělat vše co chce.. :o) ani na pamlsek mě nedonutila do té studené vody.. brrr.Pak jsme začali jezdit do Prahy, ale tentokrát to nebylo za Aengusem a Shari. Panička mi tam našla nového pána a za ním jsme začali jezdit.On jezdil i za námi.Prvně jsem z něj měla trochu strach, ale teď už né.Je moc hodný a má mě moc rád.Jezdili jsme společně na různé výlety i do zahraničí to byla paráda.Jen tu cestu jsem nemusela.. koho by to také bavilo sedět půl dne v autě co? A pak se začali blížit třetí narozeniny...ale o těch vám napíšu zase příště.

Haf,haf.