Kerri

  Původ bígla stejně jako u většiny loveckých plemen nelze přesně vystopovat,sahá totiž až do starověku.Ve 2.století n.l. Onomasticon,řecký slovník o 10 svascích,jehož autorem byl Iulius Pollux, se zminuje o psu,kterého člověk používal k lovu zvěře zhruba 1300 let před Kristem.Starořecký autor Xenofon se ve svých spisech,datujících se zhruba 450 let před začátkem našeho letopočtu,zminuje o malých loveckých psech,používaných při honech na zajíce.Ačkoli tyto malé psy nijak specificky nepojmenovává,byli to bezpochyby předchůdci psa,kterého dnes známe jako bígl.Ve středověku byli podle dochovaných parametrů v Anglii početné dvě variety psů,známé jako severní a jižní honící psi.Byli to honiči většího vzrůstu,používaní pro stopování vysoké zvěře,pravděpodobně foxhaundi a další psi menšího typu,používaní pro stopování zajíců,což právě byli harrieři a bíglové.O severním honícím psu bylo napsáno,ale William Youatt se ve své knize The Dog,vydané v roce 1846,zminuje o přilehlých,pevnějších pyscích severních psů a tvrdí též,že tito psi byli nejrychlejší.O bíglech ze severních hrabství se zminují také spisovatelé 17.století včetně Williama Somervilla,který se o tomto psu zminuje jako o rychlém a štíhlejším,než je cotswoldský bígl.Je docela dobře možné,že severní honič a bígl ze severních hrabství byli jedno a totéž plemeno.Z jakých plemen psů teda bígl vznikl?Někteří jsou přesvědšeni,že vznikl křížením harriera se starým jihoalglickým nebo jižním honičem.V některých případech jsou označovány jako "malí herrieři".Zdá se že část odborníků podporuje teorii,že moderní bígl z větší části pochází z harriera.Opakovaný výběr menších psů vrh po vrhu ustálil velikost;pes který byl kdysi nazýván malým foxhaundem nebo malým harrierem,je dnes znám jako bígl.Během 17.století byli bíglové označováni různými,ale podobnými názvy:severní a jižní honiči,hrubostrstí a hladkosrstí bíglové.Severní bíglové byli zpravidla hrubosrstí,s přímými končetinami a s lépe tvarovanými plecemi a bedry a také snášeli lépe nepříznivé počasí a dlouhou námahu než jižní bígl.Spisovatel Beckford psal okolo roku 1750 o foxbíglovi a charakterizoval ho jako mimořádně živého co do temperamentu a pohybově velmi čilého.Zaznamenal,že ho křížil se svými harriery,aby zvýšil jejich vervu a energii.Zminuje se také o hrubosrstých bíglech a o drátosrstých bíglech,což byl téměř jistě jeden druh,protože oba druhy se vyskytovaly hlavně v Devonu a v jižní Anglii a blízkém Walesu.Ti,kteří znají jak foxteriéry,tak bígly,dobře vědí,že je dobrý důvod věřit,že v dnešních bíglech koluje krev foxteriérů a že je možná zdrojem legandární umíněnosti bíglů.Po staletí byl bígl favorizován britskou královskou rodinou.Bígl byl prý oblíbený už za vlády Jindřicha VIII. Existuje písemný doklad o bíglech z doby vlády Jindřichovy dcery Alžběty I. (1559-1603).I na obrazech se členy jejího dvora na honu jsou bíglové.Dochoval se také portrét královny Alžběty I. s bíglem po boku.Je zajimavé,že bíglové alžbětinské doby byli velmi malí.Označovali je jako bígly trpasličí,zakrslé nebo kapesní;jejich výška v kohoutku byla od 8 do 10 palců (asi 25 centimetrů).Byli tak malí,že je někdy na hon vozili v sedlových brašnách.Za vlády Jiřího IV. (1762-1830),byli angličtí bíglové popisováni jako hrubosrstí nebo hladkosrstí,král Jiří přitom dával přednost hladkosrstým.Později však už tito velmi malí bíglové ztratili popularitu a vymizeli,za to větší bíglové(ti dnešní) s stali nesmírně oblíbeným plemenem.Ted je u nás bígl velmi oblíbený především jako společenský a rodiný pes vhodný k dětem.